Prague report V.

Slovo úvodem

Takže mě jedna nejmenovaná osoba opět dohnala k sentimentu a donutila psát a sdílet s ostatními tyhle mé nepochybně geniální (nebo genitální???) záchvaty stihomamů rozmanitých druhů. Někde jsem četl, že když chcete psát dobře, nesmíte přemýšlet. Je to prostě něco jako sex. Musíš ho tam vrazit a ne přemýšlet kam. OK, to beru. Takže všichni, kdo si ještě chcete kazit svůj vybraný vkus něčím tak nízkým a nesnesitelným se pořádně přidržte. Ne, že by to byla nějaká divoká jízda, nebo nějaký podobný klíšíčko, ale spíš aby se vám z toho neudělalo špatně. Takže zapnout pásy, pytlíky do rukou (ne dámy tyhle pytlíky jsem opravdu nemyslel, že…) a můžem se do těch sraček pustit.


News

Tahle rubrika je ironie sama o sobě, no ale to je konec konců úděl každé pravidelné rubriky, takže chcal pes na bez…Práce mě baví. Práce mě baví. Práce mě baví. No, tuhle mantru vám všem doporučuji. Neulehčuje sice nesnesitelnou lehkost bytí (ten Kundera je ale kokot), ale alespoň, pokud ji budete praktikovat důsledně, se vám snad podaří vstát z postele. Napadlo mě, že odpor k práci může dost dobře být historickou nezbytností. Naplňuje totiž základní lidskou potřebu – trýznit se. Popřít sám sebe a zapomenout na oplzlosti, co bychom chtěli dělat a neděláme a dělat nebudem, páč jsme všichni slušně vychovaní Křesťani (zdravim tě Karle), a tak se budem radši do smrti sžírat, kousat si nehty a přemýšlet, co by bylo, kdyby nebylo. Halt, úděl zdegenerované rasy, řekl by pravděpodobně Adolf (to není na tebe Adolfe) a měl by pravdu. Když to tak sleduju, myslím, že lidi už fakticky dost v prdeli. A tohle není pražádná nadsázka, přátelé. Nadchází čas tyranů, protože ten přijde vždycky, když se většina poníží natolik, aby umožnila to, že ji někdo převýší o deset hlav. No, nebudu to já, poněvadž namísto vůle k moci se odmalička vyznačuji spíše vůlí k chlastu a nicotě, ale kdoví. Vzhledem k masovému vkusu to může být kdejaký kozomrd. Stačí se jen podívat na současnou politickou reprezentaci a hned je vám jasný, že se něco muselo posrat. Páč kdyby všechno běželo v řečišti přirozenýho vývoje už by všichni ti pánové měli namísto bifteků v břiše zapíchnutý vidle. Škoda, že na agresivní záchvaty krvelačných a spravedlivých sedláků už tak nějak není nejvhodnější doba, ale uvidíme zejtra.


Living and hobbies

Kdybych se občas nepraštil do kolena o postel, vlastně bych už ani nevěděl, jestli žiju. Je to všechno jedna veliká hra. Máme v ní režiséry, herce všech charakterů, fotografy, choreografy, kulisáky a kdejakou jinou verbež. Scénář je furt stejnej. Každej herec chce být režisérem a přitom platí - čím průměrnější herec, tím větší touha režírovat (pfuj – doufám, že jsem se teď někoho nedotknul). Nemyslím, že ctižádost je vlastnost, která by byla úplně k ničemu. Vlastně si dokonce myslím, že pro slabochy představuje jedinou cestu realizace, což je naprosto logický, protože nemaj sílu čelit většině se svým postojem, a tak se snaží alespoň většině rozkazovat. Zmírňuje to jejich pocit méněcennosti, se kterým se nedokáží vyrovnat důstojně a lidsky – prostě si přiznat svý nedostatky a přijmout je. No, bůh nás chraň, jestli se něco nezmění. Nevíc sice, co mají tyhle žvásty společnýho s touhle rubrikou, ale to je fuk…


Travel

Táák, konečně tady máme jeden povedený kousek. Stodolní, Ostrava, víkend z prvního na druhýho září. Ani horko ani zima, sto tisíc hospod a zajištěný ubytování přímo ve Stodolní. No, co Vám budu povídat, prostě po delší době produktivně strávený večer, teda alespoň pokud lze za produktivní pokládat mnoha hodinové řečnění o hovně za mohutného posílení pomocí destilátů nejrůznějších druhů. Ale abychom se taky dostali k nějakým těm konkrétnějším cestovatelským objevům, že. Takže pěkně po pořádku, bo pořádek je to hlavní, ni? Zkraje několik velice kusých antropologických poznatků:

Homo sapiens ostrava – cum femini – celkem příjemný druh sapiensů typický poměrně slušným exteriérem ve všech oblastech a zpravidla velice žalostným interiérem (žádný velký povídání – pozn. red.). Prostě koukat se na to dá, comprende?

Homo sapiens otrava – čum muskuli – často velmi agresivně vyhlížející jedinci se zakrnělým smyslem pro humor a naopak značně vyvinutým smyslem pro bezdůvodnou chvilkovou nenávist, což je úkaz, který jsme mohli v jednom případě sledovat dokonce i ve formě transponované do zástupkyně něžného pohlaví (účastníci zájezdů si jistě dobře vzpomínají – no, s tebou určitě ne, vole – pozn. red.). Intelektuálně zdatnější jedinci (jasná menšina) naopak působí velmi sympaticky a přátelsky. Tak si to nějak přeberte, jo.

Výlet se celkově povedl a v mém případě byl i lehkou vzpomínkou na dětství a věci s tím související, prostě krása. Kdyby ovšem cestování po severomoravských končinách nekurvil naprosto šílený stav tamějších silnic, což je snad jediná vážnější výhrada.

Co se týče samotné Stodolní, působila na mě spíš pozitivně než naopak, to ale zase neznamená, že by ve mně zanechala nějaký nevýslovně hluboký pocit, nic takového. Myslím, že ten projekt je dobrý, slušně udělaný a pokud tam udělaj ještě pár luxusních bordelů pro movitější návštěvníky, nebude to mít asi už žádnou chybu (ne, že by se děvčata nedala sbalit, ale nás už to prostě nebaví, dyť už jsme starší pánové, sakra mějte pochopení – pozn. red).


Culture

Upřímně řečeno s kulturou jsou na tom pořád nějak na štíru. Ze soudobého artu mi asi nic nepřipadá natolik atraktivní, abych tomu věnoval svůj drahocenný volný čas, který raději jako správný nihilista trávím nějakým mimořádně zavrženíhodným způsobem, což bych nerad rozpitvával a tak slovy mé oblíbené postavy z Ally McBellové – Richarda Fishe - popojedem. Možná, že to ale bude spíše tím, že do dění na poli uměleckém prostě jenom nejsem dostatečně vtažen. Ke kultuře tedy - no comment, ovšem každý tip od vás je přirozeně vítán (upozorňuju předem vtipálky, že jestli mi schválně doporučí nějaký sračky, budou toho hořce litovat, neboť budou verbálně linčováni na těchto stránkách a věřte nebo ne, není to nic příjemného – co Karle?).

Z kulturních zážitků mám pro vás ještě jednu pikantní příhodu, která by se pracovně mohla jmenovat třeba - Jak jsem málem opíchal sedmnáctiletou černošku. Takže to si takhle jednou sedíme u kámoše v kavárně a decentně srkáme růžový (asi 5 litrových karaf), když najednou tenhle pan majitel přijde s nápadem, že jako kdesi za Prahou se odehrává jakási svatba starých hipíku a že jako bychom tam mohli zajet, poněvadž tam má hrát asi pět starejch big beatovejch kapel, a že jako to bude odvaz, starej dobrej sound, moře píva a takový ty keci. Nějak se v tu dobu ale z města nechtělo a tak jsme furt dumali, jestli to jako bude stát za to a tak, když v tom do podniku vpadly dvě mladé sympatické černošky, které už z průběhu týdne Karel (majitel) dobře znal a tak nám je galantně přihrál rovnou ke stolu, čemuž jsme se upřímně zas až tolik nebránili. Do toho Karel přišel znova s tím svým nápadem, že prej jako bude řídit a navíc se obětuje – bude jenom hulit (kouří tak 3g skanku denně! pozn. red.) a můžem tak frčet jeho károu s tím, že když to jako tam bude stát za hovno, kdykoli nás odveze nebo vyklopí někde na metru. No, to už bylo i na Karla celkem velkorysí a tak jsme si řekli, že asi jo a ze srandy zkusili i ty dvě pohodový černý holky. Jedna byla původem z Etiopie a druhá z Pobřeží slonoviny. Momentálně obě žili v Německu a v Praze si byly jen tak vyhodit z kopýtka (ty kopýtka byly fakt delikátní a o tom z čeho rostly ani nemluvě). Holkám trvalo asi patnáct sekund, než souhlasily s tím, že je čtyři úplně cizí chlapci naloží do auta odvezou na nějakou hipísáckou psychárnu někam za město, což mě fakt celkem šokovalo, ale přirozeně jsem se nevzpíral. Karel v deset zavřel krám po tom, co jsme s kámošem zinscenovali opileckou scénku a zbavili se tak jeho posledního hosta, nastartoval káru a jelo se. Akce v klubu s přiléhavým názvem kravím (je to skutečně rokáč předělaný z kravína) měla celkem obstojnou kulturní úroveň. Už v době našeho příjezdu (kolem jedenácté večer) se první vlaštovky koncertu váleli před podnikem ve svých zvratkách a broukaly si svý opilecký blues. Nevím, jestli se při pohledu na to holky trochu nevylekaly, ale v každém případě to na sobě nedaly znát. Přestože akce v klubu byla velmi solidní, vypadli jsme už asi za dvě hodiny, a to konkrétně ze dvou příčin. Jednak Karel i přes to, že na zábavě vykouřil asi tři další špeky, začal remcat, že si jako nemůže dát vodku a jednak proto, že naše černý princezny ve věku 19 a 17 let si ten big beat taky evidentně moc nedávaly, což sice nedávaly znát, ale bylo to celkem jasný. Každý, kdo mě zná, ví, jaký jsem gentleman, no a tak jsme sedli do auta jelo se do Akropolis (známý pražský klub, vyhlášený jako doupě narkomanů a krajně podezřelých živlů). Tam se holky konečně trochu uvolnily a začal velký taneční mejdem, v průběhu kterého mi bylo mladší černou dívkou (špatná paměť na jména – pozn. red.) poměrně jasně naznačeno, že by o to jako docela stála. Ta nabídka mě cekem příjemně překvapila. avšak, jak se ukázalo později, tahle noc měla na podobné zakončení příliš vysokou dynamiku. Už kolem druhé jsem začal ztrácet rovnováhu a kolem třetí dokonce i zrak, z čehož jsem vytušil, že to jako asi nedopadne. Po vyhodnocení všech rizik, kladů a záporů případné pohlavní záležitosti (nemluvě o tom, že autor je zadaný a monogamní člověk, ha – pozn. red.) tak zakončení pěkného pátečního večera nakonec skončilo úplně jinak. Když se mi vrátil zrak, zaregistroval jsem navíc, že i naše holčičky už v tuhle dobu přeci jen trošičku povadly. Vrazil jsem teda taxikáři nějaký prašule a holky poslal na hotel, páč jsem věděl, že je to kousek (ale to ony nevěděli, takže gesto jak vyšitý). Sami jsme pak se švárou skočili ještě na snídani do jedné nejmenované americké jídelny, kde nás tenhle povedený večírek ještě několikrát pořádně rozesmál. Vzhledem k celonoční konzumaci nepřeberného množství jedů, už ale ráno tak přátelské nebylo, ovšem to už je zase úplně jiný příběh.


TV

Já nevím, jak to ti pánové dělají, ale vlastně je to možná dobře, protože ono už se na to fakt nedá koukat. Výjimku z pravidla, bohudík, představuje stále ještě ČT 2 se svými filmáči. Tam se občas dá vychytat něco zajímavějšího, ale ani to není vždycky pravidlem. Jinak k tomu nemám co dodat a předesílám více než pravděpodobné zrušení téhle rubriky a její nahrazení rubrikou – Novinky z webu. Popojedem…


Čtenářský koutek

Jak na to tak koukám, tak asi napříště nebudu slibovat další recenze, protože nepravidelnosti mých „tvůrčích“ záchvatů tak úplně nestačí má paměť a ty recenze by pak asi stály pěkně za hovno. Takže se pěkně vždycky necháte překvapit a já do vás vždycky naleju to, co si zrovna trochu pamatuju. Dneska se trochu na zoubek podíváme (čekejte recenzi al dante – ho, ho – to byl zase stupidní vtípek – pozn. red.) jednomu z velikánů, a to konkrétně F. Nietschemu, mému velkému učiteli prázdnoty. A pak snad vůbec poprvé zabrousíme do širých moří české poezie (to je zase přirovnání – ty vole, potřebuju dovolenou, jo jo – pozn. red.) a pochválíme zaslouženě velice příjemnou, byť paperbackovou, kompilaci několika sbírek Františka Gellnera, která vyšla v levný knize.

Kdo z vás už se během svého života měl tu čest a potkal se na svých cestách literárním světem s Fridrichem, tuší asi velmi dobře, že nemůže očekávat žádnou lehkou četbu vhodnou k ranní návštěvě toaletní mísy. NE! Fridrich potřebuje svůj čas. Ba co více, Fridrich potřebuje přípravu a krom toho ještě (a teď možná někoho zklamu) Fridrich potřebuje naprostou a dokonalou pozornost vaši vylitých mozků. S Fridrichem není dobré si zahrávat a podcenit, třeba i jen jeden z výše jmenovaných požadaveků, neboť takové počínání může ve svém důsledků přinést velmi neblahé důsledky, a to jak pro vaše duševní zdraví, tak pro zdraví vašeho okolí. Konečně Adolf Hitler je asi tím nejlepším příkladem špatného čtenáře tohoto neskonale moudrého muže. Ale k věci. Zarthustra je zatraceně těžký mezek, ale když na něj, resp. na sebe, nebudete spěchat, ukáže vám jistě mnoho pravdivých a kouzelných postřehů z života naší úžasné lidské rasy. Budete přemýšlet, budete se smát a dokonce možná praktikovat některé převzaté empirie v běžném životě (to ovšem doporučuji výhradně jen těm nejotrlejším jedincům- pozn. red.). Knihu lze přečíst za dva dny, nemůžu si ale pomoct a myslím, že když to uděláte tímhle způsobem, budete na tom stejně, jako kdybyste ji nečetli vůbec. Mé osobní doporučení je kliďánko tak měsíc, dva – pomaličku, po kapkách, vstřebávat jednu kapitolku za druhou. Dokonce ani několikeré čtení jedné kapitoly v tomto případě není symptomem demence, jak by se leckomu mohlo zdát.

Gellnera doufám nemusím nikomu nějak podrobně představovat, i když vlastně bych za tímto účelem mohl zmínit jednu z historek, kterou o něm vyprávěl jakýsi jeho kamarád. Gellner přijde do hospody, již značně naladěný, načež celou hospodu bez zjevného důvodu vymlátí. Když se pak rozletí poslední židle, co ještě zůstala celá, hospodský se ho vyděšeně ptá: „člověče, proč jste to udělal?“ Gellner si ho jen pohrdavě změří a bez jakéhokoli náznaku pathosu v hlasu prohlašuje pro všechny pankáče nesmrtelnou větu: „Stejně by se to tady semlelo.“

Většina básní v kompilaci stojí fakt za to a pro každou náladu si tam nejdete tu správnou. Tenhle člověk musel být fakt zajímavej týpek. Mám pocit, že takový se dneska už ani nerodí…Halt špatná doba, ať žije dekadence, volové.


Takže hodnocení:

F. Nietsche - Tak pravil Zarathustra – 7/10
František Gellner - Básně… 8/10


Cinema

No, byl jsem na tom Bukowskim (faktótum) a musím říct ani přes intelektuální pohoršení většiny blbů, co znám, mi osobně ten film vůbec nevadil. Nezlobte se na mě, ale kdo jde na film o Bukim, navíc zfilmovaný podle jeho knížky, a chce dam hledat nějak art nebo co, tak je prostě, slovy jiného mého oblíbence, notorický blb a hovado (zdravím všechny rádoby chytré chlapce a devčata – mám vás moc rád – pozn. red.).


Pub

Dneska nemám, bohužel, žádný mimořádný objev, takže pro změnu vynecháme zbytečný kecy o hovně a necháme to napříště, ju?


Aforismy a praktické úvahy

„Kdo pro sebe neznají cestičku, druhému ukazují cestu“(všem politikům)
Marcus Tullius Cicero


„Chceš-li vidět, jak rychle čas letí, podepiš směnku“ (pěkné) Julian Tuwim

„Jistota, že jsme inteligentnější než ostatní, je povážlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců“ Albert Camus

„Moudrý človek má moudrost v srdci, hlupák na jazyku“ (pro salonní intelektuály) Walther von der Vegelweide

„Smutné je, že hlupáci jsou tak sebejistí, zatímco moudří lidé jsou vždy plní pochybností“ Bertrand Arthur William Russell

„Univerzita rozvíjí všechny vlohy včetně hlouposti“ Anton Pavlovič Čechov

„Žádný velký duch není bez trošky bláznovství“ Lucius Annaeus Seneca

„Žena je docela obyčejný tvor, o němž sis udělal krásnou představu„ Gustav Flaubert

„Muž nemá s ženami diskutovat. Vyjde z toho vždy jako poražený. Logika v jejich rukou je vosk“ (záhrobní příspěvek k diskuzi o kvótách pro ženy v politice) Erich Maria Remarque

„Sláva je nakloněna tomu, kdo jí pohrdá, milovníka však odmítá“ (pro outsidery) Voltaire

„Kdo chce zůstat věrný sám sobě, nemůže mockrát zůstat věrný jiným“ Christian Morgenstern

„Žena krásná a věrná je tak ojedinělá jako dokonalý překlad poezie. Překlad obyčejně není hezký, když je věrný, a není věrný, když je hezký“ William Somerset Maugham


Táák a to je pro tuto chvíli vše přátelé, doufám, že jsem vás neunudil k smrti…Raději se na chvíli zase odmlčím…

Prague report IV.

Slovo úvodem

Jo, jo, zase jsme otočili několik stránek kalendáře a máme tady nové číslo nejprestižnějšího magazínu, určeného všem znalcům a milovníkům života a vysoké, chce se říct téměř elitní, úrovně kulturní vyzrálosti. Milí, čtenáři, jako příslušníkům nejvyšších společenských tříd (v žádném případě sem nespadají žádné církve či dokonce nábožensko politické spolky), kteří si v tuto chvíli(okolo 12 00 hod.) pravděpodobně pochutnávají na poledním humrovi s úžasnou bylinkovou omáčkou nebo se nespoutaně prohánějí v malinkém pancéřovém elektro-vozídku po golfovém hřišti, bych vám chtěl věnovat několik svých myšlenek, kterými se v poslední době zabývám tak často, že je lze bez potíží označit jako obsedantní. První z nich je myšlenka na smrt. Tolik pomíjenou, tak neviditelnou a přitom stále přítomnou. Přemýšlím o smrti jako o měřítku, skrze které je třeba poměřovat význam všech našich činů. Myslím na smrt jako na formu vyjádření našich názorů, jako na útěk, stejně tak jako na útěchu. Jsem posedlý smrtí a přesto, že to má racionální vysvětlení, mám skony vnímat jí jako mystérium, jako něco, co uzavírá a otevírá současně, jako něco mnohovýznamného a navzdory své zdánlivé banálnosti nepochopitelného. Vím, že už si začínáte říkat, že jsem se definitivně zbláznil, ale nechte mě ještě dokončit pár úvah. Především jsem dospěl k závěru, že čím více a častěji meditujete nad smrtí, tím plněji vnímáte život kolem a jeho často nepostřehnutelné detaily. Uzavřeme proto dnešní úvodní slovo heslovitým vyjádřením, že čím častěji myslíme na smrt, tím blíže jsme paradoxně životu. Že je to absurdní, cha, zkuste to, ale varuju Vás před fatálními následky, které může v krajním případě přinést tohle počínání (výpověď, nezřízené pijáctví, dobrodružné nálady apod.). Takže opatrně…


News

Protože žádné revoluční změny nenastaly, rozhodl jsem se věnovat tuto rubriku ještě jedné krátké výzvě. V době velkých i malých bratrů, v době rekordní rozvodovosti a v neposlední řadě v době úpadku všeho duchovního, je možná na čase, aby se každý z Vás zastavil a pokusil se v pěti nekonečných minutách podívat se na svůj život z pozice nezávislého a ničím neovlivněného kritika, který je obeznámen s každým tajemstvím, s každou skrytou pohnutkou vašeho bytí. Tuším-li správně, zjistíte, že téměř každý z vás se ve svém životě rozešel se svými vlastními původními a jedinými správnými vizemi. Omlouvaje si to tím, že naše práce nám přinese blahobyt a zdánlivou bezstarostnost, zabíjíme jeden den za druhým pustou a jednotvárnou činností. Dny se proměňují ve čtyřiadvaceti hodinové rituály a jedinou radostí se stává naděje, že něco nahodilého to změní. Žijeme nadějí, budoucností a vírou, že něco nebo někdo přijde a vyvede nás z téhle strnulé frašky…Je to ale jen velká iluze…, alespoň já si to myslím. V nejhorším možném případě si však snažíme namlouvat, že to, co děláme je správné a užitečné. Věřte mi, tahle cesta vede rovnou do pekla, je to jako zavřít se na záchodě plným sraček a dobrovolně spláchnout klíče…


Living and hobbies

Je těžké tomu uvěřit, ale bydlení jako jedna z posledních věcí má pro mě stále ještě určité kouzlo. Je to prostě místo, kde najdu ticho a klid stejně snadno jako na plný kule rozeřvanýho Liar –ra od Henryho Rollinse (v poslední době se mi jeho věci móóóc líbí, myslím, že je aspoň upřímnej a umí si přiznat svý slabiny, na rozdíl od všech těch čuráckejch eminemů, co oplakávaj děti z rozvrácených rodin a přitom už jsou třikrát rozvedení…Ta muzika má mimochodem ještě jednu výhodu. Její melodie se Vám nezprotiví, žádná tam totiž není, cha)
Windsurfing and another brick in the wall – Arbait macht frei!!!!!! Jak jste asi už poznaly, zase jsem toho moc nenajezdil, ale stále věřím v lepší zítřky a čekám na nezapomenutelné podzimní víkendy, které mi umožní zapomenout…Krom toho plánujeme z kámošem zahájení pravidelných výprav na lezeckou stěnu (to zas bude ostuda…). Ale díky Bohu alespoň za ten sport…


Travel

Tento víkend jsem navštívil sraz o rok starších absolventů, tedy těch dobytků, co jsem s nimi začínal a musím říct, že tahle akcička nakonec nabyla nečekaných rozměrů, které se v mém podání v jistých rovinách blížili stavu, psychiatry běžně označovanému delirium tremens. Poté, co mě druhý den probudil smrad šesti dalších ožralých hovad válejících se kolem v místnosti cca 6 m3 (ano, krychlových), jsem krom toho, že si toho moc nepamatuju, musel konstatovat, že mám pouze jeden jazyk, takže ten druhý, který jsem měl večer v puse, patřil patrně někomu jinému (ajajaj). Spojování střípků jednotlivých reminiscencí nakonec ukázalo, že majitelka jazyku byla osoba odlišná od osoby, které jsem tentýž večer vyznal lásku jako Romeo v nejvypjatějším okamžiku vzájemně prožívané vášně…Co nařveš, prostě menší akce, jen tak na chuť. Druhý den jsem raději nasednul do nového miláčka mého nemocného otce (Audi A6 Quatro 2,5 TDI Avant) a rychlostí něco okolo dvou set kilometrů v hodině si to uháněl směrem domů s pocitem mírné nevolnosti (nikoli žaludeční – J.P. Sarter – pro ty sečtělejší), který mě provází už tak dlouho se už jsem mu vlastně přivyknul. Ačkoli jsem byl přemlouván a přesvědčován, abych ještě setrval na příjemné odpočinkové akci, přítomnost přítele slečny, jež skončila v mém pátečním obětí, plném chlípných dotyků a gest, mi rozhodování přeci jen trochu ulehčila. Oslavena buď nespoutanost a divokost mladého srdce…a hlavně chlast.


Culture

Marně si vybavuju, zda jsem něco absolvoval. A přece, jeden poučný kulturní příběh by se našel… Několik ulic od našeho krásného domu otevřeli novou kavárničku (kafe-bar) s pěknou zahrádkou, servírkou a jinými pěknými věcičkami, tož jsme si řekli, proč jako ne, že. Všechno šlo jako po másle. Špatná nálada se ztrácela pod poměrně silným náporem finské vodky a konverzace se počala rozvíjet všemi možnými směry. Vše se však zlomilo v okamžiku, kdy jsem jednu svou nepochybně revoluční myšlenku zakončil nevinným gestem v podobě zahození skleničky od vodky směrem na betonový chodník. Následoval mě švára, načež na nás uhodil číšník, co že to jako děláme. Slušně jsem se omluvily a slíbili, že rozbité skleničky samozřejmě uhradíme. Když po této krátké konverzaci číšník odklopýtal, letěla okamžitě další. Následující události shrnu do jediné věty: hádka, skoro bitva, urážky všeho druhu, vyhazov a plůtek. Co k tomu dodat? Snad jen, že v Praze nemají pochopení pro balkánský styl turbo zábavy…


TV

Ty, vole, to je k zblití a nehodlám to vůbec komentovat…Radost mi udělal opět pouze Jean – Paul se zvým Zvířetem, tuším o víkendu minulý týden…Jinak na ně seru…


Čtenářský koutek

Posledně jsem vám slíbil recenze Západních zemí a Bradburyho Marťanů a Fahrenheita. Vezmu trochu hopem ať se s tím zase tak neserem. Takže tuhle věc od Burroughse (Západní země) rozhodně nezkoušejte, pokavaď nejste jeho bezvýhradní obdivovatelé. Pro mozek je tahle věc stravitelná asi jako pneumatika pro lidský žaludek, takže doporučuji jen otrlým fajnšmekrům. Západní země Hodnocení: 6/10

Bradbury představuje klasiku sci-fi literatury obě zmiňované věci stojí za to. První dvě třetiny Fahrenheita mě absolutně pohltily (konec stojí za…., ale to není důvod si tuhle věc nepřečíst. Takže hodnocení:

451° Fahrenheita 7-8/10
Marťanská kronika 6/10


Příště:

Vybrané kusy z edice lidových novin, takže např.:

Svět podle Garpa,
Smrt je mým řemeslem,


Cinema

Nic jsem opět neviděl, ale myslím, že do příště to snad už napravím (vlastně možná ne, protože to, co bych rád viděl, ty ž………svině většinou nehrajou; ať se jdou vysrat…)


Pub

V téhle kategorii mám pro Vás jednu opravdovou lahůdku. Hospůdka s názvem U knihovny se kupodivu nalézá nedaleko Městské knihovny a je skutečně skvostem mezi restauračními provozy v této lokalitě. O kvalitě veškerých zde poskytovaných služeb konečně nejlépe svědčí stav totálního obležení, k němuž tu dochází každý všední den mezi jedenáctou a druhou hodinou. Ale proč to neposoudíte sami…Tak například: krůtí steak zapečený se sýrem a špenátem s hranolkami a oblohou – 79,- Kč; smažený sýr s hranolkami a oblohou – 64 Kč; grilovaná krkovička s čerstvým křenem, hranolkami a oblohou – 79,- Kč; kuřecí špíz s hranolkami a oblohou – 75,- Kč (pouze informační ukázky – neb nabídka jídel ve stejné cenové relaci nebere konců). Cena ovšem zdaleka neznamená vše. Každý pokrm je zpravidla výborně ochucen, zelenina je čerstvá a vše bývá připravené na kvalitním oleji, prostě labutí jezero mezi hospůdkami. Když k tomu všemu připočtete vzdálenost od Staroměstského náměstí (cca 200m) vyjde Vám poměrně jasný výsledek – tohle místo prostě musíte navštívit.


Aforismy a praktické úvahy

„Vynález minisukně je stejným pokrokem v módě jako v technice konstrukce parolodi, jejíchž výhodách se její vynálezce Robert Fulton svého času vyjádřil takto: Nyní již nejsme závislí na tom, zda zafouká vítr.“

„ Je více filosofie v láhvi vína, než ve všech knihách.“ Louis Pasteur (rozumné citáty ponechávám pro důkladné vstřebání jejich hlubokého významu)

„Udržovat čisté přátelství se ženou, to je jako umírat hlady na zabíjačce.“

„ Ani pohyb na zdravém vzduchu nenahradí pohyb na zdravém těle “

„Neber život příliš vážně, stejně z něj nevyvázneš živ...“

„Aby člověk dosáhnul toho, co je možné, musí usilovat o to, co je nemožné.“

„Říkej pravdu, ale musíš vědět, kudy utečeš.“ (pro poctivce)

„Uvítal jsi vodku, rozluč se s rozumem.“ (gruzínské přísloví)

„Neuznáš-li svou chybu, děláš další.“ (čínské přísloví pro Karla)


No, jak tak na to koukám, tak myslím, že už by to stačilo…Takže se mějte fajn a neberte si ze mě příklad…Amen

Další vydání možná bude s foto přílohou, ale sám tomu moc nevěřím…, takže se všichni necháme překvapit

Trošku se omlouvám za tu depku, ale je to přece jenom podzimní vydání, tak co?

Prague report III.

Jistě, jistě, jistě…táááááák, ano, ano, táááááááák, ovšem, jistě, ano, ano, přirozeně….se mějte, to víte, že jo, já s nima zatočím, jistě, že váháte, tak zatím na….sledanou. Musím se omluvit, ale jak jste asi zaregistrovali, mám poměrně dost práce s dotěrnými stěžovateli, neodbytnými kverulanty a jinými idioty všeho druhu, co jim ještě větší idioti a musím bohužel konstatovat, že převážně právníci, nakukali, že mají v tomhle státě nějaký ty posraný práva, či co. Je to verbeš líná, ale čert je vem, darmožrouty uřvaný. Abych ovšem jen nenadával musím rovněž říct, že mě na druhé straně inspirovali k sepsání knihy (spíš formát brožury) pro úředníky, co jim to chudinkám tolik nepálí jako mě a Francois Baconovi (dobrej kámoš – se ví). Kniha ponese jednoduchý a dokonale výstižný titul – Tisíc způsobů, jak poslat stěžovatele do prdele a ještě mu tím zvednout sebevědomí, popř. sukni ( jen v případě stěžovatelek a Jiřího Korna – pozn. red.). No a slovo úvodem bych dnes patrně zakončil moudrým úslovím mého přítele Al – Rashida (čti arašíd), jež bylo původně určeno mimořádně inteligentnímu paviánovi Jirkovi Křovíčku (také George Bush – pozn. red.): „Budeš hořet a prosit vítr, aby zafoukal, HA, HA, HA.“ Velmi zábavné, že? Ještě abych nezapomněl, tohle číslo reportníku budiž věnováno všem vězňům na Guantanámu, kterým nevkusní Američané krom jiného pochcali i Aláha, teda chci říct Korán, a znemožnili jim tak duchovní rozjímání. Místo toho jim údajně narvali do pr…, ale nechme raději toho a pojďme k veselejším námětům. Co třeba zopakování teorie konspirace pro méně pozorné? Zkusme to, jen tak kusmo…no, ne?


News

Ptáte se co je nového? Rád Vám odpovím. Nic. Divíte se? Ne. A víte proč? Protože jste na tom úplně stejně…Už nikdy nebude nic nového, už nikdy nebude nic v pohodě, jelikož přesně tak je nastavený tenhle prolhaný vládní systém. Ale začněme pěkně od začátku. Teorie spiknutí, jistě do ní nemusím zasvěcovat žádné paranoiky (zdravím tě Mates) ani jiné chápavější jedince (se ví Bezo), ale pro všechny ostatní méně vnímavé uvádím několik základních informací, který by měli znát i děti ve druhé třídě (co, Karle!!!). Takže všichni byste měli rozhodně vědět, že neexistuje nic jako spontánní revoluce či dokonce sametová revoluce a podobné výblitky našich i jiných politických představitelů. To všechno jsou totiž jen pusté bláboly určené širokým a tupým masám našich spolupozemšťanů, ovšem když o to tak stojí, tak je u toho necháme, žé anóó. Jinými slovy nelejme víno do děravých měchů, nemá to smysl. Raději si zapamatujte následující. Veškeré civilní nepokoje mají jediný, vždy a navždy stejný cíl a tím je záměr schopnějších představitelů střední třídy vyrvat kapitál z rukou povětšinou již zdegenerovaných (několika generační cyklus) zástupců třídy vlastníků, kteří se schopným účetním v podstatě nemohou o své peníze přijít, přestože je vydělal jejich praprapraprapraprapradědeček a jejich kvalifikace a vzdělání, nebýt zkorumpovanosti drtivé většiny vysokých škol, by odpovídala profesním předpokladům havíře. Tedy tupost a sklony k alkoholismu. Ano, takhle debilně jednoduchá, krátká a ubohá je věčně se opakující historie tohohle mrňavýho světa. Přesně tomuhle odpornému soukolí sloužily vždy všechny revoluční ideologie. A kapitalismus? Nemějte strach dlouho nevydrží…Policajti sice mají čím dál tím delší obušky, ale proti spojení evropské masy nezaměstnaných sotva co zmůžou. Teď je to sranda, ale za pár desítek let až nám armáda pánů Železných bude říkat, co je dobré a co špatné? Uvidíme…A nenechte se mást Americkým snem, kapitalismus bez nezaměstnaných nemůže existovat, to je banální ekonomická rovnice. Optimální míra je cca 10 %, tak počítejte, počítejte…


Living and hobbies

No, bydlení je príma, co dodat. Snad jen malé varování. Nepoužívejte plastikové příbory. Když budete chtít časem zabít svého milovaného partnera vůbec vám totiž neposlouží. To samé se vám stane, budete-li chtít zabít sebe. Takže pozor na to.

Windsurfing – Arbait macht frei!!!!!! Takže přemýšlím, že to prodám…Kurva, to je ale „pohoda“!!! No, i když začátkem července mám volno, takže můžu alespoň doufat v zázrak. Něco mi ale říká, že ty se stejně dějí enem v USA.


Travel

Nebyl jsem nikde, nejedu nikam! (speciálně pro jednu hnidopišskou koncipientku kdesi od Přerova, či co – pozn. red.)


Culture

Co to slovo vlastně znamená?


TV

Nestíhám, nestačím a tak má bedýnka dneska halt smůlu. Beztak tam zas bylo hovno…


Čtenářský koutek

Takže, copak tady dneska máme pro čtenářské fajnšmekry, co si rádi pochutnaj na dozlatova opečené nadívané zápletce zalité lahodným černo-hum(o)rovým sóóóósem. No, tak pro tyhle čuráky tady nemám nic, ale kdo si chce prostě enem počíst, ten ať čte klidně dál…Nebo taky slovy klasika (dřív nám čas od času něco prodal…): „Nic nemit, vy pšít pátek“


Selby (myslím, že je to junior – ne že bych toho starýho znal, ale enem pro pořádek) – Poslední odbočka na Brooklyn… - hodnocení 5/10

Úplně mizerná a docela podprůměrná kompilace různých povídek, která se může líbit snad jen přecitlivělým rádoby empatickým notorickým skoroalkoholikům. Určitě je dobře znáte. V hospodě si vždycky bez pozvání přisednou a spustí tu svoji ubrečenou písničku plnou sraček a nepřátelskýho osudu, co si na ně zased. Mezitím vás stačí okrást, nebo si aspoň řeknou o pivko, šmějdi mizerný. Ale BACK TO OLD VIRGINIA, ta kniha není dobrá a číst ji by byla jen další ztráta času v nekonečně dlouhé řadě už tak dost velkých časových ztrát.(co to melu, kurva? – pozn. red.)


Henri Rollins - Nejsem tu moc často? hodnocení 6/10

Kniha tématicky navazuje na předchozí soubor povídek, který u nás také vyšel, a to pod názvem Blues černýho kafe. Jde v podstatě o krátké záznamy Henriho myšlenek z cestování po turné ve státech. V knize se dá najít spousta pěkných a zajímavých myšlenek, ale svému mladšímu bratrovi bohužel sahá tak maximálně do pasu a budí tak dojem další knihy psané na základě zálohy nakladatele, tedy bez skutečné potřeby autora něco vyřvat do světa. To se také znatelně podepsalo na její kvalitě. Nezbývá než odpovědět na Henriho otázku. Jsi, Henri, jsi…
Ovšem předchozí titul – Blues černýho kafe stejně jako Solipsistu (taky vyšlo u Maťi) mohu všem vřele doporučit – obojí tak 8/10.


Příště:

W.S. Burroughs – Západní země a trochu sci–fi klasiky v podobě R. Bradburyho: Marťanská kronika a 451° Fahrenheita


Cinema

Nebyl, neviděl. (taky mě to mrzí)


Pub

Nevím přesně proč, ale mám neodbytný pocit, že každý svou praxi zahajující jedinec v naší společnosti velmi brzy pozná a občas dokonce i ocení výhody čínské (v českých poměrech většinou spíše vietnamsko-mongolské) kuchyně. Recenzy jedné takové vietnamské číny jsem si pro vás dnes připravil. Hospůdka je důkladně schována nedaleko Václavského nám. v ulici, do které ústí prodejna Hugo Boss (často tam nakupuji drobnosti – spodní prádlo, košile, kravaty, pentle, no však to znáte). Zvenku to vypadá jako naprosto typické čínské bystro, a proto je v podstatě vyloučeno, abyste to nenašli. Uvnitř to kupodivu vypadá opět tak, jak v takových čínských bystrech bývá zvykem. Hned po vstupu vás přivítá milá čínsko-vietnamská servírka se svým obligátním: „dopí dén, špůl pro dfá?(chodim se švárou)“. Pak už to jede jako v každý číně. Jídla z denního menu cca 69 Kč a malý pivko (nesmí chybět) asi za 14 Kč, což mi přijde vcelku fajn. Příjemný pocit z ceny navíc umocní ještě porce a chuť, obojí je totiž bez chyby. Takže pokud vietnamskou čínu máte rádi, neváhejte a přijeďte do Prahy, oslové.


Aforismy

„Nehledej velké bohatství, ale takové, jakého můžeš nabýt spravedlivě, užít střídmě, rozdat vesele a opustit ve spokojenosti.“ F. Bacon (se ví, vole)

„Je více filosofie v láhvi vína, než ve všech knihách“ Louis Pasteur (rozumné citáty ponechávám pro důkladné vstřebání jejich hlubokého významu)

„Chudému duchem nepomůže žádné bohatství světa.“

„Mladí lidé chtějí být věrní a nejsou, staří chtějí být nevěrní a nemohou“ O. Wilde

„Neexistuje ideální manžel. Ideální manžel zůstává svobodný.“ O. Wilde

„Láska začíná tím, že se člověk cítí osamělý a končí tím, že touží být osamělý.“ L. N. Tolstoj

„Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem.“ J.G. Ortega

„Se zákony je to podobné jako s párky. Je lepší, když nevidíme, jak se dělají.“ O. Bismarck (pro pracovníky legislativy)

„Zákony jsou jako pavučiny. Velké mouchy skrze ně proletí, zatímco malé v nich uvíznou.“ Ch. L. Montesquieu


Takže to bychom pro dnešek měli, vy krasoduchové, a opovažte se mi zase psát nějaké ty vaše debilní připomínky!! Nechci nikoho jmenovat, ale kdo si jako myslíte, že je na to, kurva, jako zvědavej? Co Ševo? Tak hoj…

Prague report II.

Jak jste si jistě všichni všimli s grafickou úpravou sem zatím vůbec nic neudělal, což vůbec nehodlám komentovat a pustím se raději rovnou do nového, většinou čtenářské obce netrpělivě očekávaného, čísla věhlasného pražského reportníku. Z kraje bych rád ozřejmil časovou prodlevu, která vznikla mezi prvním vydáním a dnešním dnem. Ne, že by šlo o něco extra, prostě mezi tím, co sem se tady tak trochu drápal v p….., nahromadila se mi nějaká ta prácička, načež sem ji z pochopitelných důvodů musel sfouknout, což při tom množství chvilenku trvalo( musel sem omezit chatování řádově o několik hodin denně!!!) No, mám to za sebou a teď se konečně mohu věnovat skutečně důležitým věcem jako jsou volba jídla a prostředí, v němž ho za několik minut hodlám zdlábnout, psaní reportníku, výběr vín, které mi večer budou dělat společnost apod. Nerad bych vás unavoval nějakými jalovými keci a tak přejdeme rovnou k věci, co?(aniž bych chtěl, padá mi tam ve verších, že by znovuobjevení promarněného (propitého) talentu??).

Pozn. red. – pozornější čtenáři reportů si asi všimli, že tady něco nehraje. A mají pravdu, tohle číslo totiž mělo být pravděpodobně číslem č. II, jak ale sami vidíte není. Tak to prostě nějak spolkněte, neboť chyba se pochopitelně stala z technicko organizačních důvodů a jakékoli osobní selhání redakce je v tomto případě kategoricky vyloučeno…


News

No, myslím, že by bylo vcelku namístě poskytnout vám několik základních informací o situaci ve veřejné správě, do které začínám pomaloučku, ale o to jistěji pronikat. Veřejná správa, oprostíme-li se od těch žvástů, co nám vyprávěli ve škole má několik svých specifických vlastností. Jsou to především atypická produktivita, resp. efektivita práce (připomíná průměrnou teplotu na Antarkidě, samozřejmě v celsiích) a způsob hospodaření v duchu hesla z cizího krev neteče (ujišťuju vás, že je to pravda, fakt neteče). Zjišťuju také, že všichni zaměstnanci až na pár výjimek vypadají skoro úplně stejně. Jako by vypadli z obrázku nějakého zlomyslného karikaturisty. Prostě a jednoduše, správa věcí věřejných, ať už je vykonávána kýmkoli, je líný a přerostlý moloch, který určité vybrané skupině lidí poskytuje pohodlné živobytí na úkor zbylé většiny, která musí nedobrovolně financovat její existenci. Zde bych položil kontrolní otázečku, šmejdi. Do jaké ze shora uvedených skupin patří autor reportníku? Nápověda: Všem molochům třikrát hurá…No, to byl jen pokus o žert, takže?

V práci mám celkem príma kolegyni. Není sice vůbec žádoucí (rozuměj přitažlivá, pozn. redaktora), ale aspoň se pracuje v pohodičce bez nechtěných ztrát koncentrace (všichni to znáte – sexuální obtěžování ze strany žen) způsobených ženskou rafinovaností (průsvitné kalhoty, mikro-sukně apod.) Ale jak povídám, v tomto směru je vše v naprostém pořádku (já byl vždycky smolař, no, co se dá dělat), takže alespoň můžu makat jako barevnej (proboha, co to říkám).

Jinak se toho od vydání prvního čísla moc nestalo. Surfařská bašta se nekonala, resp. konala, ale bez větru a tím pádem i beze mě. Bečka mi utekla, páč všechny pitomí chechtáky, co vyrejžuju z daňových poplatníků, končí zatím ve vybavení bytu. Nikdy bych neřekl, že to všechno tolik stojí. No co, vem to čert, aspoň v nejhorším případě mám kam zarazit skobu…


Living and hobbies

Nábytek v demontu – všichni jistě máte s tímto druhem nábytku své zkušenosti, takže nebudu dlouho plýtvat vaším časem a jen v rychlosti se pokusím shrnou vše podstatné. Nábytek v demontu je nesporně velmi praktická věc, především co se týče úspory prostoru a pohodlnosti při transportu. V tu chvíli si skutečně libujete a v duchu jste téměř pyšní na naši moderní pragmatickou civilizaci. Tento příjemný pocit vám ovšem většinou vydrží jen do okamžiku otevření papírové krabice, v níž je příslušný kus nábytku pěkně, deska po desce, naskládán. Pokud máte to štěstí a jste silná povaha, přemůžete se řeknete si: „tak a s chutí do toho…“ Než se ovšem zorientujete v samotném návodu montáže bývá většinou všechna chuť v pí…Ok, takže bez chuti a bez nálady (v mém případě ještě bez peněz a iluzí) stojíte před nemalým problémem, tj. s několika šroubky a jinými hovadinami spojit několik latěk tak, aby výsledek vypadal pokud možno jako ta skříňka, co jste si jí vybrali v krámku. Táááákže rada číslo jedna: návod studujte vééééélmi pomalu, protože jinak se vám může klidně stát, že v samotném závěru objevíte chybu, kterou nebude možné odstranit jinak, než že všechno pěkně rozeberete a začnete úplně na novo. Jelikož tuhle peripetii velmi dobře znám z vyprávění jednoho zaměstnance redakce, doporučuju vám, abyste si na to dali opravdu dobrý pozor. Rada číslo dvě: Nepodceňujte vercajk! Zjistil jsem, že práci zjednoduší a čas ušetří kvalitní aku – šroubováček – vřele doporučuju. A konečně poslední rada, která tak trošku neguje všechny předchozí: Žádný nábytek v demontu si nikdy nekupujte nebo si případně montáž raději zaplaťte, ať se s tím sere někdo, kdo má nervy v pořádku (pracující třída). Pro neurotické intelektuály to fakt není dobrej nápad (divím se, že o tom Woody ještě nenatočil film – pozn. red.).

Windsurfing – Přes velkou radost, která tady minule zazněla, musím bohužel konstatovat, že prkno leží v garáži přesně na tom místě, kam jsem ho na podzim uložil. Jistě vám neuniklo menší ochlazení, které opět znemožnilo příjemné poježdění. Snad příští víkend. (když se to sere…)


Travel

Hahaha


Culture

Hohoho


TV

No v rámci TV jsem toho od posledně fakt moc nestihnul, a tak vůbec nevím, co napsat. Vyřeším to velmi prozaicky, a to tak, že nebudu psát vůbec nic, páč televize stojí úplně za hovno, o programu ani nemluvě, a jediný, co člověku přináší je mdlý a nejasný pocit, že se něco posralo. Pokud se dokážete udržet ve stavu tupé letargie, můžete z toho vyjít ještě celkem dobře. Když ale začnete pocit pozorně vnímat, zjistíte brzy, že to, co se posralo je váš život a tady se potom láme chleba…Jaképak ponaučení nám z toho plyne? No, přece, abychom pořád nečuměli do těch zkurvených beden na ty nekonečné hromady sraček produkovaných tlustejma americkejma čurákama, co si myslej, že sežrali Šalamounovo hovno.


Čtenářský koutek

Jedna z jednoznačně nejvýznamnějších rubrik magazínu, na kterou jsem posledně úplně zapomněl, za což se všem literárním gurmánům upřímně omlouvám, Vám bude pravidelně přinášet kratičké recenze a tipy na zajímavé knižní tituly.


Samuel Sham(doufám, že si to správně pamatuju) – Hora, hoře… - hodnocení 8/10

Velmi zajímavá a současně velmi nenápadná kniha, jež je snad druhým vydaným, resp.známějším dílem tohoto autora, vás přenese na psychiatrickou kliniku ve spojených státech, kde vám prostřednictvím své ústřední postavy (absolvent lékařské fakulty, který si hledá své místo na slunci) přiblíží neuvěřitelnou a děsivou mašinérii americké psychiatrické praxe. Ačkoli jsem jako citlivý čtenář měl z počátku problémy s občas poněkud kostrbatými a místy nepřehlednými dialogy, musí konstatovat, že kniha je tím nejlepším, co jsem do sebe za poslední rok četby dostal. Takže pokud ještě někoho z vás literatura taky zajímá, rozhodně si nenechte tenhle titul ujít…No a pro vás, co byste rádi četli, ale nemáte čas, mám jedinou útěchu. Blíží se totiž čas dovolených. Jo, že žádnou nemáte, hmmmm, tak tihle z vás mi už jsou fakt k smíchu. Slovy klasika: „Něco se stalo“…

Příště: Selby – Poslední odbočka na Brooklyn.
nebo
W.S. Burroughs – Západní země
nebo
Henri Rollins - Nejsem tu moc často?


Cinema

V kině jsem od vydání posledního čísla sice nebyl, ale mám v plánu zčíhnout korejskou, údajně delikátní akčárnu OLDBOY, potom RAY CHARLESE a nakonec SLUNEČNÍ STÁT.(…by mě zajímalo, kde vezmu prachy, čas a náladu, ale v nejhorším někde seženu ilegal DVD…)


Pub

Dneska vám povím něco o roztomilé kavárničce kousíček od Národní třídy (co by buřtem od stánku dohodil), jež nese poměrně nic neříkající název - U Platýze. Velmi vkusně a přitom velice jednoduše (tuhle kombinaci mám nejradši) zařízená kavárnička údajně patří Brněnskému zběhovi Mirkovi Donutilovi, a pyšní se skutečně vynikající kávou a neméně příjemnou a dobrou obsluhou, složenou výhradně z velmi pozorně vybraných (Mirek se vyzná) příslušnic něžného pohlaví. Co se týká cen, ty bohužel odpovídají lokalitě a tak to není pravda nejlevnější (velké presso s mlékem cca 35 Kč). Klidná a uvolněná atmosféra je však pro mě v tomto případě rozhodující, a proto Vám (zejména mužům) můžu tuto kavárničku vřele doporučit…


Aforismy

„ Přemoci zlé návyky lze jen dnes, nikoli zítra“ Konfucius (pro kuřáky)

„ Je více filosofie v láhvi vína, než ve všech knihách“ Louis Pasteur (moje slova!)

„ Často je výhodnější o vinici přijít, než-li se o ni soudit“ M. Montaigne (pro koncipienty)

„ Hloupá a prostoduchá žena je požehnání Boží“ Voltaire (von nebyl úpně blbej, čéče)

„ Žena je jen žena. Ale dobrý cigárko, to je pokouřeníčko“ K.J.Rudyard (to nemá chybu)

„ Příliš mnoho líčidel a příliš málo ošacení je u ženy vždy příznak zoufalství“ O. Wilde


A přáním, abyste si nevyseděli plochý prdele, bych to dnes asi uzavřel…Čus – autobus, šmejdi.

Prague report

Hned z kraje prvního čísla bych se všem rád omluvil za nepříliš zajímavou grafickou úpravu(jistě jste si všimli, že pracuji se zprofanovaným Wordem od Billa - mimochodem někdo by jeho a Karla Gotta měl už konečně zabít - haha, který je pro redakční účely krajně nevhodným pomocníkem). Do budoucna přemýšlím o Acrobatu, ale ještě to zdaleka není jisté, páč s ním pro změnu neumím pracovat, no uvidíme.

Úvodem bych chtěl pozdravit všechny mé malé, milé přátele, pro které především je tento magazín určen. Povětšinou jde o mladší jedince chabého zdraví a mdlého rozumu(zdravim tě Karle) do života vybavené nepříliš kvalitním humanitním vzděláním v oblasti práva. Doufám, že většina z nich mi odpustí trochu té nadsázky(samozřejmě kromě Karla, tam je to opravdu vážné) a časem snad i ocení mou snahu vnést trochu alternativní (jak jinak) kultury do jejich povrchních a zcela zbytečných existencí(co, Karle?).


News

Jak někteří z Vás již vědí, s těžkým srdcem a velkým smutkem(přirozeně ne mým, ale mého školitele) jsem opustil „noble proffesion“ a stal se ze mě obyčejný ouřada, jehož hlavním pracovním úkolem je nedát občanům tohoto státu (Vám) šanci cokoli ovlivnit či rozhodnout (představte si, jak by to asi dopadlo, kdyby třeba takový Karel mohl o něčem rozhodovat). Přesto, že už jsem v pozici „kontrolora stížností“ něco málo napsal, zatím se jako ouřada začátečník ve svém zámku (ironie je, že sídlíme na náměstí Franze Kafky) teprve rozkoukávám (třeba z okna vidím do kanclu celkem slušný buchty), ale to všichni jistě dobře znáte a proto vás tím nebudu okrádat o váš bezesporu drahocenný čas.

Jinak bych řek, že se mám celkem fajn a nic moc (no, něco by se našlo) mi vlastně nechybí. Když se během pěkných jarních dnů všude kolem procházejí pohledné, skromně oděné, mladé dámy a vzduch voní květy a ucpanými kanály, říkám si dokonce, jestli snad nejsem v ráji. Ne, že by ten pocit vydržel nějak extra dlouho, ale alespoň něco, no ne? K příjemným novinkám z mého osobního života patří např. to, že jsem omezil kouření na cca 5 cigaretos denně. Škoda, že to samé se nedá říct o alkoholu, ovšem to bych tady nerad rozmazával.

K nejvýznamnějším novinkám poslední doby patří nepochybně také skutečnost, že počínaje dneškem se stávám čestným nájemcem podkrovního bytu na své původní adrese. K tomuto bytu jsem se přirozeně dostal naprosto křišťálově čistým způsobem (díky Stando) a každý občan tohoto státu si to kdykoli může ověřit (chachachaaaaa), samozřejmě kromě Karla.. No, nic.

Závěrem novinek bych vždy rád vyhlásil blbouna týdne (neboj Karle, to už by nebyla sranda). Pro tento týden se jako největší konkurenti sešli: Princ Charles, Václav Klaus a Řidič nejmenované hasičské cisterny. Vítězem blbouna týdne se, pro někoho možná překvapivě, stává Princ Charles (ať mám tu jeho držku z krku, fuuuj), který ve svém věku a postavení leze do chomoutu. A pak, že šlechta není zdegenerovaná…


Living and hobbies

V rámci rubriky living and hobbies vás budeme pravidelně seznamovat s posledními novinkami ze světa bydlení a mimopracovních aktivit.

Sádrokartón – vzhledem k tomu, že obliba tohoto velmi levného materiálu stále roste, připravil jsem pro Vás mladé, v oboru bydlení dosud nezorientované, jedince několik rad, jak na něj. Takže za prvé - nebuďte jako já a nepoužívejte při domácích pracích (zejména těch hrubších) logickou metodu pokus x omyl, vyhnete se tím mnoha problémům a práci se „sádrou“ vám to zcela určitě usnadní. Přinejmenším při montování poličky neuděláte do zdi díru velikosti lavóru, což se povedlo jednomu nejmenovanému členovi naší redakce, který nedbal mých dobře míněných rad (schizofrenie). Za druhé - sádrokartón je velmi křehký a velmi měkký materiál (význam těch adjektiv není stejný – pozn. red.), což koneckonců všichni, kdo sním přijdete do styku, poznáte sami. A za třetí a naposled - sádrokartón stojí totálně za hovno a po sněhu je to druhý nejhorší materiál, jaký můžete v Čechách použít na stavbu svého obydlí (subj. názor autora – pozn. red.).

Windsurfing – Mám velkou radost, že vám touto cestou můžu oznámit zahájení windsurfingové sezóny 2005. Po zpackané loňské sezóně (ramínko v hajzlu) mám v plánu tu letošní si i přes pracovní prudu pořádně užít a strávit tak na vodě co nejvíce času. Napadá mě, že jarní kalbu bychom mohli spojit s jednou z největších jarních happeningů - Speed 2005, který se odehraje na Nových Mlýnech ve dnech 29.4 – 1.5, tedy za cca čtrnáct dnů. Neutrální území a bojové podmínky( možná i teploučko) – co více si přát. V každém případě platí osvědčené čundr pravidlo – o co horší spacák, o to více kořalky, hej hou. Berte to jako návrh, páč ještě sám vlastně nevím, jestli tam budu ( 29.4. mám nějaký zkurvený povinnosti, ale o víkendu by to snad šlo). V každým případě ale počítám s tím, že se k tomu vyjádříte, dacani!!!


Travel

Tohle místo by mělo být zasvěceno cestopisům a jiným dokumentům zachycujícím postřehy a bezprostřední dojmy z cestování všeho druhu. Jelikož však v poslední době cestuji pouze městskou hromadnou dopravou, zůstane tato rubrika ještě nějakou chvíli pravděpodobně prázdná.(frustrující)


Culture

Konečně přichází má ze všech nejoblíbenější rubrika, kde se budu věnovat všemu, co mě zrovna napadne (autocenzuru z pochopitelných důvodů nemohu vypnout úplně, páč v takovém případě by bylo velmi těžké vyhnout se divokým volno-asociačním perverzím a Oidipáku – díky Sigy, a patrně by reportník začal brzy připomínat „Obratník raka“ od Millera).


TV

Superstar – Jsou to pravděpodobně mé psycho-sado-maso-zelenino-chistické sklony, co mě v poslední době nutí sledovat tuhletu anti-kulturní žumpu plnou nelidí. Přesto bych se s vámi rád podělil o několik postřehů.

I. Horáček=Debílek (Jak může člověk postrádající osobnost hledat osobitost a individualitu? Kde, proboha, chodí na ty svoje rádoby knižní žvásty? A proč nám je říká?)

II. Nejférovější ze všech porotců je Klezla, ale i u něj mám někdy při hodnocení divný pocit, že něco není úplně košééér (a na to jsem samozřejmě jako naturalizovaný žid velice citlivý). V podstatě je mi to ale u prdele, takže jedeme dál…

Muž z Acapulca – doufám, že nikdo z filmových fajnšmekrů si nenechal ujít tenhle brilantní kousek s excelentním Janem Pavlem Belmondem I. v hlavní roli. (jeden z mých nejoblíbenějších kusů)


Cinema

Rád bych o něčem poreferoval, ale na ničem jsem v poslední době bohužel nebyl. Takže snad příště…


Pub

U Rudy Pivrnce - decentní hospůdka vzdálená přibližně 30m od mého pracoviště a 50m od Staromáku se vyznačuje odpudivými servírkami a poměrně slušnými hotovkami (polívky taky ujdou), které si za snesitelné ceny (70 Kč) můžete dát (ty servírky nevim, ale ani to bych nevyloučil pokud budete mít někde po kapsách aspoň bůra) v příjemně po česku zaplivaném prostředí plném kouře a méněcennosti po sedmi pivech proměněné v „oprávněný“ záchvat přímočaré nenávisti. Pivo je ale absolutně bez chybičky. K dispozici jsou Plzeň a Radegast.


Aforismy

Na tomto místě můžete pravidelně potěšit svou zbědovanou dušičku nějakým tím životním moudrem.

„Nikdy neberte sami sebe příliš vážně.“ (Jedno z mých oblíbených)

„Dlouhodobá přetvářka vede k neurózám a může vyústit i v duševní poruchu.“ (pro koncipienty) – princip volného pádu

„Nemám rád jednoduchá řešení.“ Masaryk

„Všechny je postřílejte!“ Stalin

„Svoboda je dobrá věc, když máte prachy. Jinak se můžete leda tak svobodně nechat zaměstnat a dělat dokud nezhebnete, abyste zaplatili všechny ty zkurvený složenky“

„Zasraní židi!“ - Ježíš Kristus

„Žena, kterou milujeme jen zřídka uspokojí naše potřeby a proto ji podvádíme s ženou, kterou nemilujeme.“ Marcel Proust

„Oženit se znamená zdvojnásobit své povinnosti a napůl omezit svá práva.“ A. Shopenhauer

„Člověk má vždycky něco důležitějšího na práci, než se ženit.“ F. Nietzsche

„Žena má vždy vypadat jako dívka, vystupovat jako dáma, myslet jako muž a dřít jako kůň.“ C.B. Simonová (něco pro koncipientky)


Tak a to je pro dnešek vše…


P.S.

Odpovězte správně a vyhrajte noc s Angelinou Jolie

Kolik má Karel dohromady prstů na obou chodidlech?


Rád bych se omluvil Karlovi za ironické používání jeho jména, promiň Kájo, ale víš, jak to chodí.